Inovátor francouzské barokní opery Jean-Philippe Rameau (1683–1764) byl všestranný skladatel a teoretik povýšený do šlechtického stavu, titulovaný Compositeur du Cabinet du roi. Operu Platée napsal na přání hudbymilovného panovníka Ludvíka XV. k oslavám svatby jeho syna, mladičkého následníka trůnu Ludvíka Ferdinanda a španělské infantky Marie Terezie. Poznat tento všestranně unikátní skvost je zcela skvělá divadelní nabídka.
Platée, komická opera o prologu a třech jednáních je řazena do žánru comédie-lyrique, tedy komické opery, v čase premiéry ve Versailles 31. března 1745 měla označení Ballet bouffon, pro prvé provedení v pařížské opeře 1749 pak Comédie-ballet. Obé výstižné, neboť právě taneční hudba má v rozvrhu této opery velký podíl. Tanec je naveliko integrální součástí děje, vítaná podívaná, tančí se contredance, rondeau, skočný lidový rigaudon, menuet i chaconna a mnohé další. Operu Platée vnímáme i dnes naplno jako unikátní, byť nepostřehneme – ba ani nepotřebujeme – objevovat nuance, které Rameauovy současníky vedly k přesvědčení, že jakožto comédie-lyrique je dokonce přímou parodií tragédie lyrique.
Do originality a unikátnosti Rameauovy komedie se dostáváme naplno prvním dějstvím. Základ vtipu Platée je v důmyslně stavěné ústřední postavě, filosoficky a hudebně. Tuto ženskou roli podřízenou parodii napsal Rameau pro specifický mužský hlas tenorino, tedy vysoký lehký tenor, francouzské specifikum „haute-contre“. Pražské inscenaci se podařilo angažovat nizozemského tenoristu Marcela Beekmana, je dokonalým interpretem Platée, světově žádaným. Jeho vtipné a empatické ztvárnění naivní nymfy, bohyně bahenních vod je úžasné, detailní hra s tóny a výraz, který dává hlasu i hereckému projevu této ženské postavy je nedostižný. Noblesní komika, excelentní zážitek…
…Velkolepé je hudební nastudování díla. Jak jinak, když je v rukou znaleckého Václava Lukse, který do vybraného orchestru Státní opery přivedl i několik hráčů svého ansámblu Collegium 1704, sborové výstupy zpívá a hraje pro baroko specializované Collegium Vocale 1704. Platée provází šťastná interpretační volba. Heute-contre je hlasový požadavek i pro dvě menší role, a to Thespise a Merkura, obě zpívá kvalitně Ruairi Bowen, mladý britský tenorista specializovaný na barokní repertoár. Thespis je básník v Prologu, Merkur důvěrník Jupiterův v následném ději. Zaujme sopranistka Olga Jelínková v obsáhlém partu Šílenství, v pasážích vychloubačné arietty o svém umění zpěvu i skladby, též jako Thalie. Výborní jsou i oba protihráči Platée, Cithéron, basbarytonista Tomáš Šelc, častý spolupracovník Collegia 1704, stejně jako hybatel děje, Jupiter Pavol Kubáň, v Národním známý v nejedné barytonové roli. Lukáš Zeman vystupuje úspěšně jako bůh žertu Momus, v závěru zastupuje Amora a navozuje tak scénku žertovného odkrytí prostoduchosti Platée, svérázná je Michaela Zajmi jako Juno, zdařilý je debut Pavly Radostové ve dvojroli Amora a Clarine, družky Platée.
Jean -Philippe Rameau: Platée
Komická opera o prologu a třech jednáních
Libreto Jacques Autreau, Adrien-Joseph le Valois d´Orville, Sylvian Ballot de Sauvot
premiéra 21. listopadu 2024, 19:00 hodin
Státní opera, Praha
Nastudováno ve francouzštině
Dirigent: Václav Luks
Režie a světelný design: SKUTR
Choreografie: Jan Kodet
Scéna, světelný design a videodesign: Jan Kopecký
Kostýmy: Simona Rybáková
Světelný design: Jan Dörner
Obsazení:
Prolog – Zrození komedie
Ruairi Bowen – Thespis
Tomáš Šolc – Satyr
Ola Jelínková – Thálie
Lukáš Zeman – Momus
Pavla Radostová – Amor
Opera
Marcel Beekman – Platée
Tomáš Šelc – Cithéron
Pavol Kubáň – Jupiter
Michaela Zajmi – Juno
Ruairi Bowen – Merkur
Lukáš Zeman – Momus
Olga Jelínková – Šílenství
Pavla Radostová – Clarine
Collegium Vocale 1704
Balet Opery Národního divadla
Orchestr Státní opery a členové Collegia 1704
(zdroj textu: Operaplus.cz , Anna Šerých)
