Opera Národního divadla uvedla jako další premiéru dvě kratší ruské opery spojené do jednoho večera. Známější je Čajkovského Jolanta, a to jak díky kinopřenosu z Metropolitní opery, tak koncertnímu provedení v Obecním domě. V obou případech excelovala Anna Nětrebko.
Dát dohromady Stravinského Slavíka s Čajkovského Jolantou je jistě neotřelý nápad, obě opery spojuje pohádková atmosféra a rozděluje odlišný hudební jazyk. I když Stravinskij už je také dávno „klasikem“.
Právě on večer otvírá. Příběh podle Hanse-Christiana Andersena o čínském císaři a slavíkovi živém i umělém má jako každá pohádka své významové podtóny. Navíc Stravinského disonance a různé ironické hudební šlehy přímo vybízejí inscenátory, aby s realitou zacházeli volně.
