Historická budova Národního divadla hostila 8. listopadu slavnostní koncert předcházející padesátou karlovarskou soutěž za aktivní účasti orchestru své Opery, který dirigoval Libor Pešek (mimochodem jeden ze zakládajících členů Mezinárodního pěveckého centra Antonína Dvořáka Karlovy Vary, které soutěž každoročně pořádá). V čele soutěže i Centra stojí po celou dobu charismatický Alois Ježek. Národní divadlo pojí s pěveckou soutěží několikeré pouto – uděluje Cenu Národního divadla vybraným pěvcům, které zve k hostování na svých scénách, a navíc je v porotě soutěže zastoupeno osobou dramaturga jeho operního souboru Ondřejem Hučínem. Oba posledně zmínění pánové jsou podepsaní pod dramaturgií koncertu, v němž se postupně střídaly hlasy pánské a dámské různých hlasových typů v kontrastních pěveckých úkolech.
Jako první vystoupil s árií Fausta z Gounodovy opery Faust a Markétka jihokorejský tenorista Minseok Kim, který obecenstvo zaujal měkkou, hladivou lyričností svého hlasu, kterou však narušil silovým zvládáním výšek. Vystřídala jej mezzosopranistka Michaela Kapustová obratně interpretovanou árií z Rossiniho Popelky. Možná by jejímu projevu prospěl méně stereotypně dodržovaný technický a výrazový přístup k opakujícím se koloraturám. Do třetice zazpíval dvě z Dvořákových Biblických písní – Hospodin je můj pastýř a Bože! Bože! Píseň novou… sympatický americký basista Nicholas Davis. Překvapil velmi dobrou češtinou, nepovedlo se mu však písně interpretovat s patřičnou legatovou zpěvností a přesvědčivostí. Jaro a Září ze Čtyř posledních písní Richarda Strausse zazpívala vyrovnaným znělým sopránem Joo-Anne Bitter. Její hlas se nesl bez námahy přes orchestr, zpívala stylově a výrazově čistě a citlivě.
