Nový šéf opery Jihočeského divadla Tomáš Studený to, myslím, vzal za správný konec. Jeho předchůdce nechal soubor až příliš dlouho jen přežívat a v podstatě ho vybydlel. Musí se začít jeho obrodou a nalezením uměleckého programu, kterým by se podařilo znovu do hlediště přitáhnout diváky. A pokud možno najít nové. To jsou, odhaduji, asi hlavní důvody, proč nasadit operu Maurice Ravela Dítě a kouzla o domácnosti, v níž se různé věci pomstí nezbednému klukovi, který je ničil. Že se podařilo takřka ideální představení pro rodinné publikum, je ovšem hlavně dílem SKUTRŮ a jejich výtvarníků. Jako obvykle jejich jevišti dominuje skleněná stěna, za níž sedí pod stromy hráči na bicí, před ní je světlý prostorný pokoj, který se může všemožně proměňovat, umožňuje překvapivé efekty, nečekané vpády postav do dění a je prostě z podstaty hravý. Jako to, co se odehrává v něm, je nečekané, vtipné, barvité. Role nezbedného kluka je rozdělená mezi sopranistku a dětského představitele, malý Ondřej Janeček se stal miláčkem publika (alternujícího Nikolase Harringtona, předpokládám, potká totéž). Nádobí, nábytek, hodiny, hračky a vůbec všechno je personifikováno provokativními veselými nápaditými kostýmy a maskami pěvců, často s vtipným použitím skutečných předmětů, třeba obřími brýlemi. Z krbu vylétne ohnivá Princezna. Nestačila by mi tisková strana, kdybych chtěl všechno vyjmenovat. Všichni převážně mladí pěvci jsou součástí promyšleného, herecky přesně rozehraného aranžmá, které, mimo jiné, do dětských dušiček v hledišti zasévá první povědomí o uměleckém řádu. Soudobém, žádná staroba!

Celý článek…